Turnaj Juggerů

Kdy: 2.11.2019, 18:00

Kde: venkovní hřiště

Vstupné: v rámci veletrhu RepliCon zdarma, samostatné vstupné jen na turnaj 30 Kč

 

Na místě bude k dispozici také teplý čaj :)

 

O co jde a jak takový zápas může vypadat na videích níže. Tak snad vás trochu nadchneme a přijdete se podívat :)

Záznamy z turnaje RepliCon:
2018 - https://www.youtube.com/watch?v=ot-BjacGzn8&t=612s

 

Vítězové předešlých ročníků:

2215 - Červený Vrány

2216 - Mrchožrouti

2217 - Kovošrot

2217 cena fair play - Supi

2218 - Havraní Hvozd

2219 - Havraní Hvozd

 

O vítězství se v roce 2219 poprali tyto týmy:

 

Červený vrány - pořádající tým

 

Červený Vrány jsou tuláci bez domova. Je těžké o nich mluvit jako o nějakém stálém útvaru - vždyť nikdo včetně Vran neví, kolik jich vlastně je, odkud jsou a kam jdou. Jejich příběhy jsou různorodé, mnohdy spletité, jsou to bývalí lovci a sběrači, žoldáci či vojáci, veteráni pustin. Veteráni, které již mnohdy nebaví válčit, veteráni, kteří toho viděli v životě příliš mnoho. Mnozí v pustinách jednou dojdou tam, kam oni, pokud přežijí dost dlouho - a někteří z nich si pak ozdobí svoje oblečení jejich červeným znakem, aby se poznali, až se náhodně potkají ve větších městech nebo na náhodných turnajích napříč pustinou. Červený Vrány by se také mohly jmenovat Černý Petr. Přicházejí neohlášení a nečekaní, kulhajíce na obě nohy, aby stejně nečekaně odešli s další lebkou a smíchem ne nepodobným krákání vran a zase zmizeli v pustině.

Vítěz turnaje RepliCon 2215

 

Received _886368715051847

Supi

Každý z nás pocházíme z různých míst na dalekém severu, za každým z nás stojí zajímavý a srdceryvný příběh, ale jedno máme společné, nepřízní osudu jsme byly vyhnány z našich skrýší a byli jsme donucený putovat přes zmrzlou a nehostinnou pustinu a snažili se přežít, i když ne vždycky to byl jednoduchý způsob přežívání a tento způsob žití nás jednoho dne spojil. Potkali jsme se na jedné opuštěné křižovatce na dalekém a mrazivém severu na pokraji svých sil úplně vyhladovělí, v půli křižovatky ležela celkem zachovalá mršina těžko říct čeho, všichni jsme měli tak obrovský hlad, že jsme se okamžitě do sebe pustili s cílem urvat si pro sebe co největší kus této luxusní hostiny. Bohužel jsme byli tak vysílený, že nikdo nemohl vyhrát. Stala se neuvěřitelná věc a po dlouhé rvačce kdy jsme leželi všichni naprosto vyčerpaný a skoro neschopný se hýbat jsme došli k dohodě a uzavřeli spojenectví. Naše dohoda zahrnovala to, že se o tuto parádní hostinu podělíme a dál budeme pokračovat společně a budeme se snažit pomáhat, abychom nemuseli v budoucnu skončit zase takhle. A na počest této parádní hostiny jsme si začali říkat SUPI a začali jsme věřit, že náš život je řízený mocnější silou než dokážeme pochopit a začali jsme věřit, že náš život je někým řízený, takže od té doby putujeme pod ochranou posvátného opeřence.

 

Vítěz ceny fair play RepliCon 2217

 

 Supi (1)

Havraní Hvozd

 

Uplynulo mnoho let od dob, kdy se lidé v železných zbrojích pobíjeli po tisících a jejich kamenná obydlí dosahovala až k mrakům. Dnes již lze nalézt jen velmi málo pramenů, jež by nám přiblížily život z dob minulých. Jedním z nich je živoucí kult Havraní Hvozd, jehož kořeny sahají hluboko do historie a pomocí pečlivě vedených archivů, využívají dávno zapomenuté technologie. Proslýchá se, že ovládají jakýsi druh magie. Proslavili se jako stavitelé a kronikáři. Za časů války rozsévali smrt na bojišti a se ctí stínali své nepřátelé. Havraní hvozd již od svého vzniku vyznává vlastní víru a jejich mottem je „Nedělat si špatnou krev“!

 

 Vítězturnaje RepliCon 2218

 

 Havraní Hvozd

 Kovošrot

 

Kovošrot povidáš? Jo, jasně že je znám. Ty jsi na ně ještě nenarazil? Před nějakým časem vyhnali pár špinavejch ze starýho šrotiště na severu Prahy. Trochu to tam opevnili, aby na ně nemohly gangy. Mno a založili celkem slušnej kšeft. Tu hromadu železa tam uměli využít, chápeš. Něco překovali do zbraní a zbojí, něco do ozdob a cetek, něco do nářadí... Maj dobrou pozici a tak obchodujou s každým, kdo má čím platit nebo co prodat. Taky se snaží otevřít nějakou pobočku kde je to možný. Slyšel jsem, že už jsou i v Junktownu. Určitě se za nima stav, dobrá zbraň se hodí vždycky. Jo, taky jsem slyšel, že mají vlastní jugger tým, aby se snáz dostali do podvědomí lidí. Měli by se ukázat i na Repliconu, tak to nepropásni. Ještě nemají tolik zkušeností, jako jiné týmy, ale nadšení jim nechybí a třeba tentokrát trochu zamíchají pořadím. Přece si nemůžou udělat ostudu, že jo, to je špatný pro obchod...

 

 

 Kovošrot
   

 Metroplex

 "Černá je jako tma v tunelech. Žlutá jako světlo v nich. My jsme to světlo!"

 

Metroplex přichází z podzemního města, kde párty nikdy nekončí! To není otázkou volby, ale otázkou nutnosti. Metroplex je závislý na svých hostech. A aby hosté přicházeli, musí k tomu mít pádný důvod. Metroplex je místem nekončících oslav, hudby, zapomenutých technologií, drog a krásných holek! Podzemní haly Metroplexu jsou tradičním a vyhledávaným místem Jugger turnajů. Tma, stísněný prostor, kluzká podlaha, beton a děsivá akustika - kvůli tomu má smysl přijít - to je ta pravá juggerská výzva! Metroplex také jako zatím jediný postavil do hry dva vlastní týmy. Jeho hráči (a hráčky!) nejsou ale obvyklími sklízeči trofejí. Hrají více pro radost a pro pobavení sebe i diváků. Z řad Metroplexu také pochází rozhodčí a komentátoři této hry. Je jedním ze zakládajících týmů české Kruté hry. Jeho barvami jsou černá, žlutá a modrá (džínová). Metroplex vychází z hudby, kterou uctívá. Hudbou se inspiruje i ve své stylizaci.

 

 Metroplex (2)

Kazatelé

 

Výňatek z knihy cest, kapitola Prozření. Na počátku jsme byli tři. Tři ztracené duše, které spojovala jen touha, že až na nás něco zautočí, začne to nejdříve žvýkat jednoho z tech dvou a já stihnu utéct. Takto jsme bezcílně bloumali pustinou a postupně den za dnem prodlužovali naše utrpení. Nevím zda naše kroky vedla v tech dnech jakási vyšši moc, nebo vše začalo jen dilem náhody. Ale jednoho večera jsme při hledání útočiste nalezli starou bednu. Ležela pod troskami kdo ví jak dlouho a na světlo světa ji dostal až nedávný sesuv pudy. Když jsme ji otevřeli našli jsme Dotek bozi na tomto světe. Texty a malby, které sem nám podařilo rozluštit a pochopit ukazovali Cestu k Osvíceni. Byla to Cesta jednoho holaře, který tvrdě dřel a stával se silnějším, rychlejším, dokonalejším. Nepřátele srážel k zemi jako nic a na nohou nosil připevněné nože, aby si každý rozmyslel jestli se pokusí zase vstát. Nakonec byl tak dobrý, ze se stal Bohem. Říkali mu Džej Džagr. A tehdy tento první holař nejlepší hráč dal jméno celému sportu i svému božímu dílu. I pochopili jsme že cesta k osvícení a vyššímu smyslu života vede skrze bolest pokořených a jugger. Od té doby putujeme krajem šíříme tuto zvěst a s otevřenou náručí vítáme nové bratry ve víře a přijímáme každou výzvu. Protože pouze pokořením všech protivníku, dovedením své hry k božské dokonalosti a studiem čísla božského čísla 68 lze dojit Osvícení a získat odpovědi na otázky života, vesmíru a vůbec.

 

 

 

Predátoři

Nebezpeční, divocí. Obávaní. Přichází a odchází neviděni - odkud ví jen oni sami. V Pustině se vypráví, že vidět Predátora na lovu znamená, že loví právě Vás …nikdo to však neslyšel vyprávět z první ruky...
Vede je legendární Stařík, jejich víru vykládá psychopatický Arcišaman. Zlí jazykové šeptem tvrdí, že ve skutečnosti je řídí jejich Samice, ale nahlas to raději neřekne nikdo. Rozhodně je dobré si v jejich společnosti hlídat lebku v hlavě a páteř v zádech..
Predátoři hrají Jugger, protože to chtěl jejich bůh - Velký Lovec, bytost z jiného světa sestoupivší v plamenech z hvězd. Od té doby jsou v lize. Na vítězství jim zas tolik nesejde, odměnou je jim boj samotný. Nejsou nejrychlejší, nejšikovnější, ani nejsilnější. Nejstarší, to jo. Přesto, z důvodů, který sami nechápou, jim ostatní týmy jdou po krku a vítězství nad Predátory je považováno za jedno z nejcennějších v lize. A za jednu z největších výzev v lize…
Jejich posvátné obětní zvíře je vznešená Zebra, ale poznáte je hlavně podle svítivě zelené a vyblitě žluté - prý barvy krve, no… jsou to prostě magoři!